Smrt a dopad na rodinné finance

Úmrtí blízkého člověka je samo o sobě obtížně zvladatelnou životní událostí. Smrt příbuzné či blízké osoby se však může promítnout i do překvapivých finančních komplikací. Úmrtí v rodině je téma, kterým se nikdo nerad zabývá dopředu, ale pojďme si pro informaci shrnout, jaké finanční dopady může taková tragická událost mít na oblast osobních a rodinných financí.

Pravidelný příjem

Úmrtím osoby se až na výjimky zastavují její pravidelné příjmy. Šlo-li o důchodce, přestane stát vyplácet důchod, stejně tomu bude u zaměstnance s výplatou nebo u podnikatele v rámci jeho aktivního podnikání. 

Zmíněnou výjimkou jsou pasivní příjmy z investic, z penzijního spoření nebo z firmy zemřelého, které se generují „samy“, i po smrti investora, účastníka penzijního fondu nebo majitele firmy. Investice a majetek zemřelého se stávají součástí dědictví (s výjimkou obmyšlené osoby), a dokud není dědění vyřízeno, příbuzní mohou získávat jen částku určenou správcem dědictví.

Běžný účet

Banka, jakmile se dozví o úmrtí svého klienta, zablokuje jeho účty. I když jste měli k účtu zemřelého přístup přes jeho heslo a telefon, po blokaci ze strany banky se k penězům na účtu nedostanete ani v případě, že vám na stejný účet chodily i vaše peníze ze zaměstnání či podnikání. Vy se z rázu ocitnete bez finančních prostředků, s výhledem na odblokování účtu až po několikaměsíčním dědickém řízení.

Co s tím? Řešením je jen prevence: 

• včas si založit vlastní účet a nechat si své peníze, například důchod, zasílat na svůj bankovní účet 
• nebo mít k účtu partnera zřízené disponentské právo, pak by se vás blokace nedotkla
• případně si založit účet jako společný, ani tady se po smrti jednoho ze spolumajitelů nebude tomu druhému účet blokovat.

Pojištění nebo úspory pro obmyšlenou osobu

Životní pojištění, či například penzijní spoření se sjednávají s uvedením takzvané obmyšlené osoby. Tou je člověk, který má v případě smrti klienta získat naakumulovanou částku (penzijko) nebo pojistné plnění (životní pojištění). Institut obmyšlené osoby dovoluje výplatu peněz ihned a bez dědického řízení, nestávají se součástí dědictví. 

Dědictví

Majetek zemřelého (v dědění se zemřelý označuje jako zůstavitel) i jeho finanční prostředky se dostávají do dědického řízení. S výjimkou těch prostředků, u nichž byla sjednána obmyšlená osoba. 

Dědit lze buď podle závěti, pokud je uznána za platnou, nebo podle zákona. Dědictví ze zákona stanovuje linie dědění a podíly, které na jednotlivé dědice připadají. Dědické řízení se u komplikovaného průběhu může „táhnout“ déle než rok; ta nejkratší trvají dva až tři měsíce. 

Během dědického řízení jsou blokované finanční prostředky zůstavitele i jeho majetek, ale blokaci lze obejít s využitím správce dědictví. Tím se může stát některý z příbuzných zůstavitele. Možnost spravovat dědictví je důležitá i v situaci, kdy zůstavitel podnikal, vlastnil firmu. 

Jak je to s děděním dluhů?

Měl-li zůstavitel dluhy, i ony se stanou součástí dědictví. Některé se splatí z pojistného plnění (pokud bylo u půjčky sjednáno pojištění schopnosti splácet nebo měl zůstavitel dostatečné životní pojištění). Ty ostatní pak splácejí pozůstalí.

Je-li zadlužení příliš velké a třeba by i by převýšilo zděděný majetek a finanční prostředky, smí se pozůstalí takového dědictví zříct. Potom přechází vše na stát. Krok zřeknutí se dědictví se velmi těžko bere zpátky, je proto nutné jej řádně zvážit.

Co když dědí nezletilí?

U nezletilých dědiců se situace komplikuje. Oni sami se o zděděný majetek starat nemohou. Soud jmenuje takzvaného správce jmění. Správce je povinen starat se o majetek ve prospěch dědice až do doby, než je dospělý a nabude svéprávnosti. 

Správce jmění má dále povinnost nakládat s majetkem obezřetně a vždy ve prospěch nezletilého. Také musí soudu pravidelně podávat zprávy o nakládání s majetkem. Má-li soud podezření na nesprávné zacházení, může zakročit.

Pozůstalostní důchod: vdovský, vdovecký a sirotčí

Zemřel-li manžel nebo manželka, může mít druhý z partnerů nárok na vyplácení pozůstalostního důchodu. Zde se označuje jako důchod vdovský/vdovecký. 

Nárok na vdovský/vdovecký důchod po zemřelé osobě vzniká, pokud osoba v době úmrtí pobírala starobní nebo invalidní důchod. Anebo, když důchod nepobírala, splnila ke dni úmrtí podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na důchod. Potřebnou dobu pojištění nevyžaduje stát pro vyplácení vdovského/vdoveckého důchodu jen tehdy, když manžel či manželka zemřeli následkem pracovního úrazu. 

Doba vyplácení se odvíjí od celkové situace a věku pozůstalého manžela. Standardní doba výplaty je jeden rok. Po uplynutí této doby pokračuje výplata pouze u pozůstalého, který:

• se stará o nezaopatřené dítě
• pečuje o dítě nebo o rodiče své, či rodiče zemřelého (tchána, tchyni), kteří jsou závislí na pomoci ve stupni II, III nebo IV
• je v invalidním důchodu ve třetím stupni
• dosáhl věku o čtyři roky nižšího, než je důchodový věk pro muže se stejným datem narození.

Pokud měl zemřelý děti a k nim vyživovací povinnost, budou pobírat takzvaný sirotčí důchod. Nárok na něj mají do skončení povinné školní docházky a poté nejdéle do 26 let. Ale pozor, nárok není automatický: aby se sirotčí důchod mohl vyplácet, musí mít zemřelý rodič starší 28 let odpracovaný alespoň jeden rok (při úmrtí do 38 let) a alespoň dva roky (při úmrtí po 38. roce věku). Náhradní doby se tu do odpracovaných let nezapočítávají.